08. března 2014 · Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zasedání delegátů KPDM ÚK, únor 2014 pohledem Michaela Nováka · Categories: Aktuálně z parlamentu, Nezařazené, Ze zasedání

Inu, zasedání KPDM ÚK začalo v pátek 21. 2. 2014 v DDM Ústí nad Labem a trvalo tři dny. Já jsem bohužel dorazit nemohl, hrál jsem s kapelou v Praze. Avšak hned druhý den jsem v 8 hodin ráno sedl na vlak a metelil si to do Ústí. Nevěděl jsem, co mne čeká, na papíře jsem měl hrubě napsanou adresu ústeckého DDM, přihlášku jsem si přečetl jen zběžně a program jsem úspěšně zapomněl doma. „Začíná nám to pěkně,“ znělo mi v hlavě. „Nikoho neznám, projekt se mi příčí, nemám nic nastudované, “ naštěstí víra a optimismus zůstaly. Věřil jsem, že vysvitne hvězdička přínosnosti.

Dorážím, vstupuji do DDM. Chvilku bloudím po chodbách a omylem se spojuji se špatnou skupinkou, neboť v době zasedání má v budově soustředění i ústecká taneční skupina námi později zvaná Mravenci. Omyl jsem však brzy zjistil a napravil. Trefil jsem do správné třídy a chlapec ve formálním oblečení mne uvítal slovy: „Vítám tě mezi námi. Jmenuji se Martin V. a jsem hejtman tohoto parlamentu. Můžu se tě zeptat, jak ses dostal do budovy, když by dveře měly být zamknuty?“ A jéjé, to jsem tomu dal 🙂

Bylo by to na dlouhé vyprávění, ale všichni jsme se bleskurychle skamarádili. Po výroku: „Říkejte mi Medvídku“ jsem se stal součástí teamu. Prošel jsem si úžasnými workshopy vedenými ještě úžasnějšími lidmi. Martin mi musí prominout, že jsem ten jeho páteční nestihl, ale kdybych mohl, moc rád bych jej viděl. Nikčin workshop Jak vést zasedání byl jednoduše neformální. Nemyslím tím však, že by byl špatný. Nikča zkusila alternativní způsob, nezvolila formu nudného monologu učitele, jak to probíhá ve třídách našeho školství, ale zaměřila se na nás samotné. Naše zkušenosti, pocity a otázky z účasti v parlamentech dohromady utvořily perfektní koncepci dobrého zasedání a skrze nás samotné jsme dospěli k faktům. Náš kolektiv se čím dál více a více zlepšoval, a když někdo něco řekl, nemusel nic vysvětlovat. Byli jsme na stejné vlně. A tak to šlo po celé zasedání.

Všechno jsme si sami zorganizovali, sami jsme si vařili (díky Simčo), sami jsme si stanovili, co budeme řešit a téměř vždycky jsme si dokázali i sami odpovědět. Zjistili jsme, co jest pojem energizer. Díky Niky, od teď jej budu používat i na svém parlamentu. Den ubíhal jako voda. Neustále jsme se smáli a přitom vzdělávali. Večer jsme zkusili Simulační soutěž, na které jsme testovali naše vědomosti ohledně pravomocí jednotlivých parlamentů (tedy školního, městského a krajského). Každá skupinka byla některým z nich a snažila se přesvědčit ředitele gymnázia, primátorku města či hejtmana kraje o správnosti jejich vizí a koncepcí. Kdo nejrychleji získá podporu ve formě podpisů všech tří, vyhrává. Zpočátku jsme byli rivalové, nikdo nechtěl nikomu pomoci a byli jsme zklamaní, když nás jednotliví zástupci vyhodili s nepořízenou ze svých kanceláří. Právě díky tomu nám vše došlo. Začali jsme pomalými, ale jistými krůčky získávat podporu všech zástupců. Teamy spolupracovali a sdíleli své fígle. Ve finále všichni zjistili, jak je těžké dohodovat změny zákonů, propůjčit si městských prostor či třeba jen uspořádat obyčejnou debatu se zástupci města. Úžasně jsme se bavili a nejeden ze zástupců žasl nad naší vynalézavostí a skvělou improvizací.

Pak začala oddechová část a to jest volení missáka a miss KPDM ÚK. Čísla byla velkolepá, a proto se moc těšíme na další ročník této soutěže. Těsně před spaním jsme ještě stihli poblahopřát Nikče k narozeninám.

Nedělní den pro mne začínal workshopem Jak vytvořit správnou prezentaci. V skutku originální téma, ale světe div se, povedené. Díky Tomášovi K. jsme prošli všemi zákoutími tvorby prezentace. Opět jsme použili vlastní zkušenosti a z nich dospěli k tomu, jak dělat efektivní a v dnešní přeinformované době poutavé prezentace. Seznámili jsme se s několika editačními programy a softwarem pro tvorbu myšlenkových map Prezi. Taktéž jsme se koukli na web Khanové školy a akademie a zkritizovali přínosnost portálu TED, samozřejmě pozitivně :-). Shodli jsme se, že Power Point není vždycky ta nejlepší forma. Nesmíme se bát experimentovat a zkoušet nové věci. S tím také souvisí otázka zpětné vazby prezentací na školách, zdá se, že zpětná vazba chybí.

Závěrečná evaluace našeho zasedání byla úsměvná. Víme, že nás zasedání posunulo dál. Víme, že radikální a okamžité řešení obtížných otázek není jistotou výhry a též víme, že jsme to právě my – všechny úrovně parlamentů, kteří jsou poradními orgány naší vlády, vedení našich krajů a měst a samozřejmě i škol. Zde je viditelný můj úvodní spor. Zpočátku jsem nepochopil smysl parlamentů, ale zasedání KPDM ÚK mi otevřelo oči a já pochopil, že naděje umírá poslední.

Mám pocit, že jsem v Ústí strávil celý týden. Nelituji ani jediné sekundy tam strávené. Čas samotný tam plynul bez okolků, nikdy jsem se nenudil, vždy se mé oči potkali s přátelskou tváří a pochopením. Takto by mělo fungovat naše školství.

Před odchodem na vlak jsme ještě stihli nastřelit příští schůzi KPDM ÚK a návrh Terky „Zkus kus-kus“ byl jednomyslně zvolen jako příští chod (Tomáši, je to na tobě – náš výživový specialista Severevolty).

Michael Novák